��ɫֱ��

Čtyři fakulty Univerzity Pardubice připravily na Kolínském Majálesu zajímavý program, který spojil vzdělávání se zábavnou interakcí. Návštěvníci tradiční kulturní akce se tak dozvěděli více o možnostech studia a univerzitním životě v Pardubicích. 

Fakulta zdravotnických studií zaujala veřejnost i studenty ukázkou KPR (kardiopulmonální resuscitace). Zájemci si mohli vyzkoušet poskytnutí první pomoci včetně práce s defibrilátorem, a ti aktivnější se zapojili do soutěže o nejkvalitnější resuscitaci. Fakulta ekonomicko-správní nabídla kvíz, ve kterém návštěvníci přiřazovali měny ke státům. Fakulta elektrotechniky a informatiky přitáhla pozornost kolemjdoucích zábavnou matematikou a Fakulta filozofická promítala krátké studentské filmy.

Text a foto: Pavla Ribárová

Historička Milena Lenderová přichází s historickou perspektivou na vývoj ženy od středověku až po dvacáté století. Knihu Česká žena přišla do podcastu Lit popsat publicistka Aneta Martínková.

„Autorka se zabývá dějinami každodennosti, potažmo dějinami žen v české společnosti,“ představuje historičku Aneta Martínková. Milena Lenderová působí na Univerzitě Pardubice, zaměřuje se hlavně na 19. století a genderovou historii.

V České ženě Lenderová zkoumá, jak to bylo s ženskými cykly v průběhu posledních několika set let. „Cykly související s jejich životem - tedy dětství, dospívání, vzdělávání, vdovství, stáří… Lenderová hledá, jak vypadala každodennost v těchto fázích,“ dodává Martínková.

Historička se tímto exkurzem ale dostává až do současných kulis a paralel do naší každodennosti. „Můžeme se na to dívat, že je ta otázka vyřešená, že už ženy nejsou po narození špatně živeny a šaceny, pravděpodobně je někdo nakrmí a oblékne, ale pořád tu zůstávají v těch dalších cyklech problémy, jako je třeba domácí a sexuální násilí,“ popisuje v Litu publicistka a spoluautorka podcastu Sirény.

Podle Anety Martínkové je zajímavým poselstvím knihy i to, že Lenderová poukazuje na to, kdo často stál u určitých mezníků k cestě za genderovou rovností. „Kniha se zabývá tou obyčejnou ženou, ale tu změnu pro ně často vybojovaly ne obyčejné ženy, ale elitní ženy. Ty, které měly nějakou výjimku nebo výsadu, ty ženy, které do společnosti přišly s nějakým privilegiem a naložily s ním ve prospěch dalších,“ ��ǻ�á��á.

Jak se v historii trestalo znásilnění nebo nevěra? Proč byl Šimon Lomnický z Budče misogyn? A co dál nám dává Česká žena od Mileny Lenderové pro současné přemýšlení o společnosti? Poslouchejte Lit s Anetou Martínkovou.

Autorka: Eva Soukeníková, Český rozhlas, Radio Wave

7. května jsme se zúčastnili Kolínského Majálesu, kde jsme veřejnosti i středoškolákům představili Univerzitu Pardubice z trochu jiné perspektivy. Na krásném historickém náměstí jsme společně s dalšími třemi fakultami připravili program, který spojil vzdělávání se zábavnou interakcí.

Za univerzitu se zapojily Fakulta zdravotnických studií (FZS), Fakulta ekonomicko-správní (FES), Fakulta filozofická (FF) a Fakulta elektrotechniky a informatiky (FEI). Chtěli jsme návštěvníkům dát možnost něco si vyzkoušet a dozvědět se i něco více o možnostech studia a univerzitním životě v Pardubicích.

FZS zaujala veřejnost i studenty ukázkou KPR (kardiopulmonální resuscitace). Zájemci si mohli vyzkoušet poskytnutí první pomoci včetně práce s defibrilátorem, a ti aktivnější se zapojili do soutěže o nejkvalitnější resuscitaci. FES nabídla kvíz, ve kterém návštěvníci přiřazovali měny ke státům. FEI přitáhla pozornost kolemjdoucích zábavnou matematikou a FF promítala krátké studentské filmy.

Celodenní program doprovázela skvělá hudební atmosféra, o kterou se postarali talentovaní studenti kolínských středních škol a hlavní program pak uzavřela skupina ATMO music a Michal Horák. 

Majáles pro nás byl skvělou příležitostí setkání se se studenty místních středních škol. Mnozí z nich se aktivně zapojovali, ptali se na studijní programy a zajímali se o to, jak život na univerzitě skutečně vypadá.

– text a foto: Pavla Ribárová

Když je naše tělo, duše i mysl v rovnováze, dokážeme cokoliv. Aby se tímhle heslem �Ѳ�����é�ٲ� Konupčíková začala řídit, musela od života dostat pořádnou stopku. Dnes to stejné učí i ostatní. „Nejsem ezo, respektuji medicínu, řídím se biochemií, ale v celkovém zdraví hraje velkou roli i přístup k životu, k okolí, k sobě samé,“ říká absolventka Fakulty chemicko-technologické.

„Vždycky jsem byla holka milující život. Od malička jsem ho vysosávala naplno. Jsem vděčná, že tu stále můžu být. Pro mě je život chemie a chemie je život,“ začíná svoje vyprávění �Ѳ�����é�ٲ� Konupčíková, která vystudovala biochemii na Fakultě chemicko-technologické. Do Pardubic jezdívá i se svým mužem, také chemikem. Vracejí se sem za přáteli. Na studentská léta, seznámení na fakultě a všechno, co tam zažili, rádi vzpomínají. Až na moment, který jim obrátil život vzhůru nohama...

Setkání s profesorem

Už jako středoškolská studentka byla �Ѳ�����é�ٲ� neobyčejná. Bavila ji biologie, chemie, jazyky i tanec, o němž si myslela, že ho bude studovat a profesionálně se jím živit. O prázdninách ale pracovala jako průvodkyně na zámku ve Slavkově u Brna. A skočila rovnou k chemii. Mezi návštěvníky se jednou objevil profesor Vladimír Vetterl, vynikající vědec, biofyzik a jeden ze zakladatelů bioelektrochemie v Česku. „Až pojedete zase do Brna tancovat, stavte se někdy na biofyzikálním ústavu akademie věd v Brně,“ řekl jí. A tak se tam �Ѳ�����é�ٲ� zastavila. „Ujal se mě, vzal mě do týmu a já jsem se díky tomu začala věnovat sledování vlivu hypometylačních látek na vývoj a diferenciaci rostlin a separovat DNA,“ vzpomíná �Ѳ�����é�ٲ�, která s prací dokonce vyhrála vědeckou soutěž Amavet. A zamířila na biochemii do Pardubic.

Těžký život studenta

Studium bylo sice náročné, i tak jím �Ѳ�����é�ٲ� zvládala protančit. „Učila jsem angličtinu, dělala jsem hostesku, sportovala jsem, tancovala v tanečních skupinách, a dokonce ve Východočeském divadle. K tomu byla samozřejmě spousta aktivit spojených se studentským životem. Ale první ročník byl, jak se říká síto, a studium jsem nechtěla podcenit,“ dodává se smíchem. V té době se seznámila se svým budoucím manželem Petrem, který chtěl studovat výbušniny. Společně se stali králem a královnou Majálesu. �Ѳ�����é�ٲ� zkrátka stíhala všechno, co chtěla, a byla spokojená. Pak dostala tvrdou lekci. „Zjistila jsem, že když všechno dělám na sto procent, a neodpočívám, skončí to špatně,“ hodnotí zpětně. Selhání organismu nepřišlo zčistajasna. Na signály těla ale �Ѳ�����é�ٲ� ve svém zápřahu nebrala ohled.

Nejlepší lék na všechno

Během zkouškového období ve třetím ročníku se kvůli bolesti hlavy nedokázala už vůbec učit. „Přestala jsem vnímat svět, nevěděla jsem, co je za den, jen jsem ležela,“ popisuje. Přítel ji odvezl do Olomouce, kde si ji převzali rodiče už ve velmi špatném stavu a v Brně ji ve Vojenské nemocnici a pak na Klinice infekčních chorob ve FN Bohunicích doslova „zachránili“. Dodnes s jistotou neví, co jí bylo. „Jsem mezi jedním procentem pacientů, kterým nikdy neřeknou úplnou diagnózu. V anamnéze je meningoencefalitis,“ dodává �Ѳ�����é�ٲ�, která v té době nepoznávala svoje rodiče, sestru ani přítele, nevěděla, jaký je rok. Nakonec skončila s diagnózou roztroušené sklerózy. Na začátku léčby ale řekla ne. Potřebovala vzít osud opět do svých rukou. Dostala se do péče profesorky Evy Kubala Havrdové, jedné z největších kapacit přes toto onemocnění. Tam byla dlouhých 15 let. A tehdy poprvé přišla na to, jak propojit tělo, duši a mysl. „K uzdravení jsem potřebovala i jiné přístupy než čistě medicínské. Napojit se na sebe a vnímat svoje tělo je ten nejlepší, a hlavně primární lék na všechno.“

• Ráda děláte věci po svém?

Když o něčem nejsem přesvědčená, nejdu do toho, protože nechci jít proti sobě. Navíc jsem býk a o nich je známo, že jsou velkými milovníky života a že si musí jít i přes pády vlastní cestou. Mě nemoc připravila o asi 20 let a já si je chci vzít zpátky (smích). 

• Kam vás vaše nemoc vrtla?

Dostala jsem se k health wellness coachingu, což je vlastně takový spojovatel mezi nemocnicí a domácím prostředím. Wellness je cesta, cesta k sobě, ke zdraví a po ní jsem se rozhodla jít. Celé jsem si to zpracovala a díky tomu můžu jít dál. Byla to ale strašně dlouhá cesta. Proto dnes učím klienty, ať nechtějí výsledky hned, že to je neustálá práce, která postupně odkrývá jednotlivé vrstvy. 

• Bez vědomého zpracování to dost dobře nejde?

Kdybych si to celé nezpracovala, tak tady nejspíš ani nejsem. Nejde to v sobě uzamknout. Pokud se člověk chce posunout dál, musí se k problematickým věcem vrátit, vyřešit je a především je přijmout. Díky tomuto procesu jsem vytvořila i svoji metodu, podle které dnes s lidmi pracuji.

• Kdy vaše metoda vznikala?

Když jsem se vyhrabala z nejhoršího a dokázala jsem zase fungovat, dokončila jsem školu a začala jsem být opět velmi aktivní. Dokonce jsem otěhotněla, přestože mi to lékaři vzhledem k diagnóze příliš nedoporučovali. Mé tělo to ale zvládlo a narodilo se mi zdravé miminko. Během mateřské jsem se vzdělávala a vymýšlela, co budu do budoucna dělat. Založila jsem si na mateřské svoje FIT je ŠIK, takový program vitality a pohybu pro ženy, a okolí se mě pořád ptalo, jak to dělám, že působím tak pozitivně a jsem plná elánu. Zajímalo je, co za tím je.

• Vy jste taková ale od přírody, ne?

Jsem stále hodně energická. Uvědomuju si, že život je krátký a může během chvilky skončit. Mám neuvěřitelné štěstí, žiju a nechci si to tu otravovat negativismem nebo lidmi, kteří mi pod nohy hází mrtvoly. Od nich jdu rovnou pryč. Samo to ale nefunguje, je za tím nějaká práce.

• Čím to tedy bylo?

Od nemoci jsem na sobě celou dobu pracovala. Vděčím za to kamarádce, která mi už do nemocnice nosila knížky od Louise L. Hay Miluj svůj život a podobné tituly. V tu dobu jsem jí ještě říkala: Ježíš, to není nic pro mě, tohle mi rozhodně nepomůže... A byla jsem na ni naštvaná. O něco později se ale tělo, duše a mysl začaly propojovat a já si k tomu našla cestu. Cítila jsem, že tady medicína úplně nestačí. Navíc jako by mi ta moje duše šeptala: Markéto, běž si za tím, co cítíš.

• Jak jste se sebou pracovala?

Přicházela jednotlivá uvědomění, která zapadala do mojí celistvosti – CELIstvá cesTA. Ta je tvořena několika vrstvami. Začala jsem imunitou, protože jsem brala 22 léků. Pokračovala jsem rovinou výživy, pohybu, životních hodnot, vztahů, víry, komunikace, práce, otázkou vlastní zodpovědnosti a dalšími tématy. Toto všechno tvoří naši celistvost.

• Takže jste postupně sloupala všechny slupky?

V podstatě ano. Je potřeba si tím projít, proto i moje metoda zahrnuje 13 oblastí: dech, láska, výživa, pohyb, komunikace, práce a hra, smysly, city a emoce, transcendence, intimita, životní hodnoty, vlastní zodpovědnost a ta pověstná 13. komnata, kterou každý máme a neumíme ji uchopit, mnohdy si ji ani nepřiznáme... 

• Musíme ji otevřít?

Bez toho nedojdeme do cíle. Musíme jít až na úplnou dřeň, přestože to je bolestivé a namáhavé, trvá to, nechce se nám do toho. Dneska totiž chceme a hledáme hlavně rychlé řešení, ale toto urychlit a zjednodušit nejde. 

• Zasahují do toho vztahy i momentální nespokojenost?

Máme tendenci neustále nadávat, vidět problém v někom jiném, říkáme, že za to může společnost, partner a tak dále. Jsme věčně nespokojení. Ale předně si musíme uvědomit, že to my jsme dovolili, aby náš partner byl takový, my jsme si ho vybrali. Když nemám vyřešené vztahy, nemám dobrou komunikaci ani hezké prostředí kolem sebe, jsem vnitřně, fyzicky i psychicky, tedy zdravotně komplet, ovlivněna. A pokud to nechci, musím začít u SEBE.

• Jak to udělat?

Snažit se o svoji maximální pohodu. Dát se na první místo a pracovat na lásce k sobě. Naučit se být zdravě sobecký. Vím, že je to celkem omílané, možná až otravné téma, ale je potřeba to stále zdůrazňovat. Obzvlášť v případě nás žen, protože máme pocit, že pořád pro někoho něco musíme...

• Co je první a zároveň hlavní krok?

Uvědomit si, co opravdu chci a co nechci. Často si myslíme, že je to taková hloupá, možná jednoduchá otázka, ale mnoho lidí neví, co ve svém životě chtějí a co naopak nechtějí. Hodně lidí se hodí do nějakého módu a v tom jedou. Typické je to právě u žen na mateřské. Na prvním místě mají roli maminky a dítěti dávají sto procent, ale už chybí role milenky nebo manželky. A pak se diví, že to nefunguje a že ani dítěti vlastně není úplně dobře.

• Jak z takového kolotoče ven?

Člověk se musí úplně zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a začít se vnímat tady a teď. Fakt si na chvíli sednout a vnímat jenom to, kde bydlím, poslouchat zvuky své domácnosti. Vědět, jak dýchám, jak voním... Zaměřit se na věci, které nám přijdou jasné. Je to takové osobní wellness každý den, stačí pět, deset minut, třeba hned po ránu: nic nedělat a vnímat se.

• Co je výsledkem takového každodenního rituálu?

Zpátky se napojíte na svoje tělo, na sebe, víc se poznáte.

• Jak lidem pomáháte dál?

Míchám jim správný biochemický koktejl, který zrovna potřebují. Já jsem si ho na začátku svého léčení nebyla schopná namíchat, a postupně jsem se to krok po kroku naučila. Musí to jednoduše ladit na všech frontách. Naše duše bývá zpravidla napřed a našeptává nám. Když ji neposloucháme, začne volat: haló, haló, haló, pak začne křičet. Když stále neposloucháme, vyloženě na nás řve, ale to už může být pozdě.

• Takže jste jejich jakýmsi osobním průvodcem?

Vedu je, aby o daném problému přemýšleli komplexně. Ale pracují sami se sebou. Neříkám jim, co mají dělat, to si řídí a říkají oni sami. Hned při první konzultaci zjistím, co toho člověka trápí, zda jsem schopná mu pomoct, a podle toho se naše práce odvíjí dál. Pokud to situace vyžaduje, doporučím jiné odborníky. 

• S jakými problémy za vámi lidé přicházejí?

V rámci celistvosti za mnou člověk může přijít v podstatě s čímkoliv. Tělo musí být spokojené fyzicky, ale stejně důležitá je psychika i mysl. Chodí za mnou například ženy, které mají problém se štítnou žlázou nebo trávicí či hormonální potíže. Nebo potřebují najít zpět smysl života, radost nebo právě samy sebe. Řešíme hubnutí, záda i rakovinu. Vše totiž se vším souvisí. A ve spolupráci s dalšími odborníky na psychosomatiku jsou ty cesty nádherné.

• Chodí za vámi častěji ženy?

Ano. Muži mají jiná témata i přístup. Učím ženy být tak trochu těmi muži, protože oni si svoji pohodu, svůj klid udělají přirozeněji. Dají si nohy nahoru a my jim za to nadáváme. Ale to, že umí vypnout, je vlastně strašně dobře. My ženy jsme od přírody řešitelky a máme pocit, že musíme pořád něco dělat. Zároveň v ženách probouzím ženskost a tu jemnost, kterou v nás muži chtě nechtě hledají.

• Vnímáte jako trend, že lidé začínají tuto oblast častěji řešit?

Trošku to trend je. Spíše jsou ale lidé vlivem doby přinuceni hledat si nové cesty a jinak o sobě přemýšlet, aby i v záplavě nejrůznějších technologií, mnoha informací dokázali normálně fungovat. Dnešní svět může být poněkud ubíjející a když člověk nenajde balanc, vede to do pekel.

• Setkala jste se s názorem, že váš přístup je „ezo“?

Nesetkala. Mám totiž velmi kvalitní background, vystudovala jsem biochemii a později ještě technickou chemii ochrany životního prostředí. Nejdu do žádné ezoteriky. Ani neučím klienty, aby přestali brát léky, mám k lékařům velký respekt, a naopak s nimi spolupracuji, protože mě samotnou to udrželo při životě. V celkovém zdraví ale hraje velkou roli i přístup k životu, k věcem, k sobě samé, ta celistvá cesta. Je to o tom, že my něco svému tělu zakazujeme, nějak mu ubližujeme. Máme právě špatnou biochemii.

• Pracujete na své metodě, posouváte ji dál?

Posouvám a mám takovou svoji vizi. Nechci ji ale zakřiknout. Nicméně bych chtěla, abychom uvěřili tomu, že je naše tělo neskutečně dokonalý systém a pomocník. Dokážeme si poradit téměř se vším, jen musíme svému tělu věřit a napojit se na něj. A neubližovat mu fyzicky ani psychicky. Být v souladu se svým jednáním, životními kroky a vlastními rozhodnutími. Přiznat si, že to, co tělu dáváme stravou i hlavou, nám vrací zpět. V dobrém i zlém. Tu celistvou kuličku našeho života je třeba vyživovat rovnoměrně. Když je naše tělo, duše i mysl v rovnováze, dokážeme opravdu cokoliv.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO archiv Markéty Konupčíkové

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z prosince 2024, v tištěné i on-line podobě.

Pomáhejte s námi a přispějte tam, kde je to opravdu potřeba. Zapojením do materiální sbírky můžete podpořit tři neziskové organizace: Fond ohrožených dětí, Oblastní charitu Pardubice a Remobil.

Kdy: 13. května 2025 od 10:00 do 14:00 hodin

Kde: Před hlavním vchodem do budovy Dopravní fakulty Jana Pernera (DB)

Čím vším můžete přispět?

pro FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ

• Oblečení – od věku 3 let až do velkých velikostí (XL)
• Obuv – od věku 3 let až po velké velikosti
• Hygienické potřeby – prací gely, aviváže, dezinfekce na prádlo, mýdlo, sprchové gely, šampony, kondicionéry, toaletní papíry, kapesníky, vlhčené ubrousky, savo, zubní pasty, deodoranty, atd.
• Potraviny – mléko, olej, rýže, těstoviny, čočka, mouky, konzervy, koření, cereálie, šťávy, kečup, balené vody, džusy 
• Další potřebné věci – cestovní tašky, kufry, navlékací korálky, drobnosti pro děti (gumičky, sponky, čelenky, prstýnky, sluneční brýle apod.)

pro OBLASTNÍ CHARITU PARDUBICE

• Školní potřeby - tempery, kružítka, sešity, kufříky (pro děti do první třídy), obaly na sešity, lahvičky a boxy na svačiny, mazací tabulky, desky malé a velké, penály, tornáda, piloty, obyčejné tužky, věci na tělesnou výchovu, sportovní batohy, gioconda, progresa, ubrusy na výtvarnou výchovu, barevné papíry, kelímky na namáčení štětců, menší hračky, atd-

pro REMOBIL

• staré a nepotřebné mobilní telefony, nabíječky (z každého odevzdaného mobilu půjde 10 Kč na charitativní účely Jedličkově ústavu a školám)

Více o zapojených neziskových organizacích a jejich sbírkách

V případě dotazů se obracejte na Janu Křemenákovou (jana.kremenakova@upce.cz), oddělení HR Award

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

srdečně Vás zveme na workshop AI Intermediate - Effective Use of Artificial Intelligence in Teaching, který se uskuteční v rámci .

Datum: 14. května 2025, 9:00 - 11:00 hod 
Místo konání: budova VO (Titan), učebna 01009 

Lektorem bude JUDr. Mgr. Michal Urban z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Workshop bude probíhat v anglickém jazyce a  je určen pro pedagogy se středně pokročilými až pokročilými zkušenostmi s AI. 

Kurz je interaktivní – budete mít možnost vyzkoušet si nástroje na vlastních zařízeních a diskutovat o jejich využití ve výuce. Doporučujeme přinést si vlastní notebook nebo tablet s přístupem na internet.

Registrovat se můžete zde: AI Intermediate: Effective Use of Artificial Intelligence in Teaching | Univerzita Pardubice

Těšíme se na vás!

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

srdečně Vás zveme na workshop Jeden týden pro tvoji pohodu - nauč se základům MINDFULNESS, který se uskuteční v rámci .

2 navazující setkání naživo a týden vlastní praxe

�ձ����í��: 15. a 22. 5. 2025, vždy od 9:00 do 12:00 hodin

��í���ٴ�: budova VO, místnost 01009

Lektor: Ing. Max Fraenkl Ph.D.

Registrace: Jeden týden pro tvoji pohodu - nauč se základům MINDFULNESS

Prožitkový kurz, který vás naučí lépe pracovat se stresem, porozumět tomu, co je pro vás právě teď prospěšné, snáze přijmout prohru a nepříjemné pocity. Kurz se opírá o lektorovy praktické znalosti mindfulness a zkušenost s její výukou. 

Proč přijít na kurz:

• naučíte se základům mindfulness
• získáte nahrávky vedených meditací
• 1 online setkání s vedenou meditací
• můžete s Maxem Fraenklem pokračovat s pravidelnou výukou mindfulness v Pardubicích

Mindfulness má vědecky ověřený pozitivní dopad na náš život. Přijďte to vyzkoušet také!

Budeme se těšit na Vaši účast!

Naši studující se zúčastnili volejbalového turnaje v rámci PCU Games, který se konal od 23. do 26. dubna 2025 v belgických Antverpách. Celkem se přihlásilo 46 univerzitních týmů z 12 zemí, což vytvořilo velmi silnou konkurenci. Ženy vybojovaly zlaté medaile, muži pak bronzové.

Atmosféra byla skvělá a organizace turnaje byla na vysoké úrovni, což přispělo k celkovému úspěchu akce. Turnaj nabídl jedinečný mezinárodní studentský sportovní zážitek, který podporuje sportovní etiku, fair play a univerzitní přátelství. Jejich hodnoty jsou zaměřeny na podporu sportovního ducha, respektu a přátelství mezi sportovci z různých zemí a kultur. 

Ženský tým hrál systémem každý s každým na dva vítězné sety. Přestože ženy postupovaly ze skupiny z druhého místa, fantasticky zahrály finálový zápas a v tie-breaku dokázaly porazit domácí tým. Muži byli rozděleni do dvou skupin, kde vítězové skupin hráli o medaile a druzí ze skupin o 3. místo. Mužský tým bohužel prohrál jedno utkání ve skupině, což rozhodlo o jejich účasti v boji o bronzovou medaili.

Tento úspěch je skvělým výsledkem pro Univerzitu Pardubice a je důkazem, že univerzitní volejbal na naší škole dosahuje vynikajících výsledků. 

„Jsem nesmírně hrdá na naše studenty. Ženský tým předvedl fantastický výkon, zejména ve finálovém zápase, kde dokázaly porazit domácí tým v tie-breaku. Mužský tým také bojoval statečně, a i přes jednu prohru ve skupině si vybojovali bronzovou medaili. Je to skvělý úspěch pro naši univerzitu. Chci poděkovat všem našim studentům za jejich tvrdou práci, odhodlání a talent. Reprezentovali naši univerzitu vzorně a přinesli nám úžasné výsledky. Jsme na vás nesmírně hrdí a těšíme se na další úspěchy v budoucnu. Děkuji také vedení Univerzity Pardubice, že nám umožnilo tuto akci absolvovat," uvedla Mgr. Pavla Procházková z Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice.

Mužský tým se ještě předvede na FINAL FOUR Univerzitní volejbalové ligy, které se bude konat 6. - 7. 5. 2025 na Sokole v Brně, kam jste zváni. První zápas hrají v úterý od 19:30 proti UTB Zlín a bude to hodně těžký zápas.

Volejbal ženy

1. místo: Univerzita Pardubice (Česká republika)

2. místo: AP University of Applied Sciences and Arts Antverpy (Belgie)

3. místo: Maastrichtská univerzita (Nizozemsko)

Volejbal muži

1. místo: AP University of Applied Sciences and Arts Antverpy (Belgie)

2. místo: České vysoké učení technické v Praze (Česká republika)

3. místo: Univerzita Pardubice (Česká republika)

Soupiska UPCE – ženy

Soupiska UPCE – muži

Za přínos k rozvoji historických a chemických věd předal v pátek 25. dubna rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek prestižní vědecké ocenění dvěma známým vědeckým osobnostem. Čestné doktoráty převzali historik raného novověku a 19. století prof. Karl Vocelka a expert na materiálové vědy prof. Himanshu Jain.

„Obě osobnosti dlouhodobě spolupracují s Univerzitou Pardubice a významně přispěly k rozvoji klíčových vědeckých oborů na našich fakultách. Udělením titulu doctor honoris causa oceňujeme nejen jejich mimořádné zásluhy ve výzkumu a vědecko-výzkumné a tvůrčí činnosti, přínos k rozvoji Fakulty filozofické a Fakulty chemicko-technologické, ale také jejich zásluhy o zvýšení prestiže celé naší univerzity,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Mimořádná akce přivítala v Aule Arnošta z Pardubic také významné hosty, mezi kterými byli představitelé samospráv, rektoři českých vysokých škol, členové Vědecké rady Univerzity Pardubice a Správní rady Univerzity Pardubice a zástupci partnerů univerzity. 

Více o oceněných osobnostech:

Prof. Dr. Himanshu Jain - Doctor Honoris Causa Univerzity Pardubice za mimořádný přínos k rozvoji vědy a výzkumu v oblasti materiálových věd.

Prof. Dr. Jain je absolventem Banaras Hindu University ve Váránasí a Indian Institute of Technology v indickém Kánpuru. Doktorát získal na Columbia University v New Yorku. Působil jako vědecký pracovník v Brookhavenské národní laboratoři a na různých pozicích na Lehigh University v Bethlehemu v Pensylvánii. Byl zakládajícím ředitelem Mezinárodního materiálového ústavu pro novou funkcionalitu skelných materiálů (IMI-NFG) při National Science Foundation a Institutu pro funkční materiály a zařízení (I-FMD) na Lehigh University. V současnosti zastává pozici T. L. Diamond Distinguished Chair Professor of Engineering and Applied Science a Professor of Materials Science and Engineering na Lehigh University v Bethlehemu v Pensylvánii, USA. 

Prof. Dr. Jain je držitelem 12 patentů a publikoval více než 420 vědeckých prací v oblasti základního i aplikovaného výzkumu skelných materiálů. Jeho h-index je 60. Je rovněž editorem 10 knih z téhož oboru. Jeho práce byla oceněna řadou cen. Patří mezi ně zejména Zachariasenova cena za vynikající výzkum v oblasti skelných materiálů, Cena Otto Schotta nejprestižnějšího mezinárodní ocenění v oblasti vědy o skle a Cena N. F. Motta, uznání za vysokou kvalitu vědecké práce v oblasti vědy o skle. Přednášel a prováděl výzkum také na Univerzitě v Cambridge nebo na Univerzitě v Aberdeenu, UK. 

Prof. Jain již 25 let spolupracuje s Fakultou chemicko-technologickou Univerzity Pardubice v oblasti chalkogenidových skel a jejich aplikací ve foto- a nanolitografii, fotonice a senzorice. Od roku 2017 působí jako člen mezinárodního poradního výboru Centra materiálů a nanotechnologií (CEMNAT) Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice, které je od roku 2016 součástí Cestovní mapy velkých výzkumných infrastruktur ČR. Od roku 2020 je také členem Mezinárodní vědecké rady Univerzity Pardubice, poradního orgánu rektora, zejména v oblasti vědeckého výzkumu, vývoje, inovací a další tvůrčí činnosti.

a. o. Univ. Prof. Dr. Karl Vocelka - Doctor honoris causa Univerzity Pardubice za mimořádný přínos k poznání dějin raného novověku a 19. století ve střední Evropě a za podporu a spolupráci s Univerzitou Pardubice.

Emeritní profesor Univerzity ve Vídni a historik raného novověku a 19. století Karl Vocelka se zásadním způsobem zasloužil o rozvoj mezinárodního výzkumu dějin rakouské habsburské monarchie v 16. až 19. století. 

Prof. Vocelka pochází z rodiny s českými kořeny z Plzeňska, ale většinu svého profesního života spojil s Univerzitou ve Vídni, kde vystudoval dějiny a germanistiku, získal doktorát a habilitaci. Působil také jako ředitel Institutu für Geschichte (2000-2004, 2007-2012) a několik let strávil na Standfordské univerzitě v USA. Vytvořil rozsáhlé vědecké dílo z kulturních dějin čítající autorství či podíl na autorství u téměř 60 knih, autorství více než 220 článků v odborných časopisech a kapitol, napsal přibližně 300 recenzí či zorganizoval 14 výstav. Je autorem mnoha kvalitních monografií především z dějin raného novověku a 19. století. Nejznámější jsou jeho díla o Rudolfovi II., o Františku Josefovi I. a jeho manželce či o rodu Habsburků. Některé z prací vyšly i v češtině. V posledních 15 letech publikoval řadu prací a dva historické romány společně se svou manželkou Michaelou Vocelka. 

Je držitelem Čestného vyznamenání za zásluhy o zemi Vídeň a byl oceněn Akademií věd České republiky udělením medaile Františka Palackého. Stal se prvním prezidentem privátního Ústavu pro výzkum raného novověku ve Vídni, který začal vydávat časopis ���ü��Ա�ܳ��𾱳�-���Դڴ�, dnes jeden z nejprestižnějších časopisů v oboru. Podílí se na práci redakčních rad v různých středoevropských časopisech, včetně tří českých – jde o Časopis Matice moravské, Folia Historica Bohemica a Pražský sborník historický. Pravidelně přednáší v zahraničí a často zajíždí na americké univerzity. Díky prof. Karlu Vocelkovi je součástí knihovny UPCE značná část jeho léta budované několikajazyčné knihovny, která obsahuje asi 4 000 svazků knih a časopisů.

Srdečně zveme všechny zaměstnance UPCE na workshop Hranice: Jak si je nastavit a udržet v různých situacích.

�ձ����í��: 19. května 2025, od 13:00 do 16:00 hodin

��í���ٴ�: budova VO (Titan), místnost 01009

Lektorka: PhDr. Jitka Hloušková, Ph.D.

Je pro vás těžké vymezit se vůči svému okolí? Stává se vám, že překračujete svoje hranice? Opakovaně se dostáváte do situací, kdy nedokážete říct ne? A podle čeho vůbec můžete poznat okamžik, kdy je potřeba jasně si stanovit hranice? Na tomto prakticky zaměřeném workshopu získáte odpovědi nejen na tyto otázky.

Workshop povede PhDr. Jitka Hloušková, Ph.D., koučka a mentorka, držitelka mezinárodní akreditace EIA Practitioner a členka Evropské rady pro mentoring a koučink. Dlouhodobě se věnuje oblasti vzdělávání a také se zabývá psaním.

V případě zájmu se můžete přihlásit prostřednictvím  přes VEMA.

Těšíme se na Vaši účast!

Případné dotazy směřujte na Ing. Janu Křemenákovou (jana.kremenakova@upce.cz)