��ý��ٲ��

Galerie univerzity: Tomáš Lahoda / Julie Kopová - LOOOK!

Mgr. Pavla Svítková — Mon, 03 Nov 2025 14:37:13 +0000

Galerie univerzity: Tomáš Lahoda / Julie Kopová - LOOOK! Mgr. Pavla Svítková Po, 11/03/2025 - 15:37

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O výstavě

��ý��ٲ�� dvou autorů představuje v dialogu dvě série abstraktních obrazů, které jsou si formálně blízké, jejich konceptuální východisko je však zcela rozdílné. V sérii “Modely” užívá Lahoda matriku jedné z radikálních pozic modernismu, vyjádřenou např. v dílech skupiny Cobra. Jako součást reakce proti akademismu a naučenému, proti omezenému a neosobnímu výrazu, se členové skupiny Cobra inspirovali spontánním výrazem tvorby dětí, aby se tak dostali do stryku s jejich vlastním podvědomím. Tvrzení, že by toto mělo dílům umožnit komunikovat demokraticky a svobodně, se ukázalo jako jedna z modernistických utopií. Lahoda apropriuje spontánní, abstraktní čmáranice své malé dcery, které věrně kopíruje pomalou detailní malbou ve zvětšených formátech a transformuje je na originální obrazy jako metafory „modelů“ abstraktní malby. Série tak nastavuje ironické zrcadlo mýtům o genezi uměleckého díla, o kultu „tahů štětce“ - tomuto uctívání génia a spontaneity umělce vyjádřené v obdivu k tahům štětce, které by měly mít emociální a intelektuální kvality samy o sobě.

Julie Kopová se profiluje v expresivní abstrakci, do které komponuje poznatky nabité z dalších oborů – filosofie či hudby a jejích úvah a principů. Obraz vnímá jako vizuální metaforu. Abstrakce je pro autorku specifická také tím, že je v ní tajemství významu, svobody, interpretace a toho, co se děje za ní. Nechává se inspirovat poezií i principy hudby, které projektuje do procesu malby. Nacházíme zde analogie k hudebnímu prožitku: Umberto Ecco již v roce 1962 razil pojem otevřeného uměleckého díla ve vztahu k současné hudbě a Nietzsche popisuje na příkladu hudby ve svém díle „Aesthetik des Erscheinens“ konstituci uměleckého díla jako souhru Apolónské konstrukce s Dionýsovskou destrukcí. Postup vrstvení a neustálého přemalovávání je podobné DJ-ově samplování a vrstvení zvukových ploch. Obrazy fungují jako jakési sféry rezonancí. Prvky obrazů tvoří systém vlastního řádu, takže výhradně estetická kritéria forem, proporcí, tvarů, linií a barev tvoří konečný výsledek jako výraz autorovy touhy vyvolat u diváka okamžik pocitu vznešena. Vznešenost byla v kontextu výtvarného vyjádření uchopována mnoha autory. Vizuální vyjádření nám představuje svůj vlastní svět, oproštěný od slov, nabízí své autentické komunikační prostředky. Podle Immanuela Kanta vznešený prožitek probíhá díky rozporu emocí, které pozorovatel prožívá. Jedná se o kombinaci utrpení a slasti. Během vznešeného okamžiku nastává situace, kdy smyslové vnímání pojímá nadsmyslově. Umělec je podle Nietzscheho člověk, který umožní prožít vznešený prožitek. V pozorovateli dokáže „umlčet egoistické pudy, učí jej naslouchat. Umí přitáhnout pozornost. Pokud se podaří dosáhnout této situace, pozorovatel začne zrcadlit umělecké dílo. Umělec umožní, aby se ve sledujícím zrcadlilo hluboké nebe, nekonečná plocha, která má hloubku.“ Obrazy je tak možné interpretovat jako instrukce pro kreativní, myšlené pozorování.

Podle Arnheima je veškeré vnímání také myšlením, každé rozumové uvažování je také intuicí, každé dívání je také vynalézání. Dívat se a myslet o viděném abychom dospěli k vizuálnímu myšlení: LOOOK!

prof. Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:

Rozšířit fotografii na webu UPCE

true

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-11/mgr-pavla-svitkova/lahoda-model-iii-75-x-100-cm-i126520.jpg

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

false

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Mgr. Pavla Svítková

Místo konání

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

true

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

13. 11. 2025 | 17:30 - 5. 1. 2026 | 20:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Galerie univerzity: Petr Gruber - Čekání na noc

Mgr. Pavla Svítková — Tue, 30 Sep 2025 08:32:21 +0000

Galerie univerzity: Petr Gruber - Čekání na noc Mgr. Pavla Svítková Út, 09/30/2025 - 10:32

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O výstavě

Na ikonickém obraze německého romantického malíře Caspara Davida Friedricha „Poutník nad mořem mlhy“ (1818) stojí na vrcholu hory právě vystoupivší poutník zády k divákovi a pozoruje horstvo zahalené v oparech valících se mlh. Malba nezobrazuje jen přírodu, ale spíše osobu, která přírodu pozoruje, a tematizuje tak samotné „vidění“ a vztah člověka k přírodě. Tento věhlasný romantický výjev jako by se v obrazech Petra Grubera ztělesnil do poněkud přízemnějších pohledů na současnou krajinu, ovšem v neméně romantickém vyznění. Osamocení hrdinové romantismu trávili dlouhé hodiny v panenské přírodě v kontemplaci nad její velkolepostí, tajemností, zšeřelostí. Reflektovali přírodu a jejím často symbolickým významem vyjadřovali subjektivní, emocionální reakci na svět přírody. Gruberovy krajinné pohledy jsou civilní, spektakulární pohledy romantiků jsou nahrazeny intimnějším pohledem na omezený krajinný výsek pouhé tišiny, cesty lesem, omezeným průhledem skrz stromoví. Vidíme průhledy do zasněžených lesů, na opuštěné sjezdovky, stanové tábory nebo chatařské kolonie. Jsou to pohledy důvěrně známé, většinou v podmanivém nasvícení podvečerního světla, kdy slunce již téměř zapadlo a krajina se barví do modrofialových, nebo pastelových okrově narůžovělých tónů. A pokud se v obraze objeví osamělá figura nebo jen její část, zasahující do formátu, téměř výhradně je otočená zády k divákovi, jako by jej vtahovala do výjevu a směřovala jeho pohled na sdílený motiv. Ten je často již jen nepatrně osvícený zapadajícím sluncem nebo z příšeří prosvítajících lamp kdesi mezi stromy s odlesky na sněhu, snad i záblesky neurčitých, právě se rozsvěcujících světel chat nebo ohýnků mezi táborovými stany. Dalo by se rezonovat s Baudelairem: „Kdo praví romantismus, praví umění moderní, to jest intimita, duchovost, barva...vyjádřená všemi prostředky, jimiž umění vládne.“

Gruber se vyjadřuje o svých tématech následovně: „jsou to obrazy o…cestě v podvečerních krajinách, o nočních cestách ve sněhu projetém rolbou. O cinknutí kovového kýblu v tichu verandy horské chaty. O spočinutí a utichnutí atmosféry na hotelovém balkónu v horách. O ozvěně hudby znějící zpoza klidného jezera. Také o barvě oranžové s fialovou nebo o ultramarínové modři s modří pruskou. O padání vloček a stmívání na sjezdovkách po cestě z lyžování.“ Petr je koloristou podvečerních nálad, navozuje pocit bezčasí a zobrazuje tajemné chvíle mezi dnem a nocí, kde je malířsky zvýrazněno a podpořeno tajemno a nedořečeno, někdy i s nádechem nejistoty nebo strachu. Obrazy maluje z hlavy, ale jsou to jakési zobecněné archetypální vjemy jeho vlastních vzpomínek na konkrétní místa, která autor zná a často je navštěvoval. Z obrazů je cítit nevyslovené, vždy jde o zobrazení situace, kdy se již právě něco odehrálo (lanovka se zastavila, lyžaři odjeli), nebo se něco teprve stane (rolba vyjede, táborák zhasne, chystá se večeře a v lese se v přítmí může odehrát cokoliv). Kurátor Filip Horyna výstižně vyjádřil Petrovy intence, cit: „Spíše se snaží vystihnout strukturu, kostru toho, co z běžných pohledů zůstává v paměti. Malba mu slouží k tomu, aby mohl v klidu rozebírat a pochopit sílu samotného pohledu. Tedy pohledu jako vjemu, který nás vede rovnou k prožitku a jaksi obloukem přitom vynechává naše myšlení, zkušenost a konvenci. Trochu jako bychom se snažili utřídit si vůně, které nás vedou rovnou k pocitům a vzpomínkám. Malbu k tomu skutečně volně používá, ať už vynechává nepodstatné, nebo naopak nechá vyniknout např. barvu.“ Vydejme se tedy k prožití obrazů, neboťˇ slovo je nepřítel tajemnosti a krutě prozrazuje obyčejnost.

prof. Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:

Samostatné výstavy autora

2021 - Resort Off, Dům Radost, Prague, CZ
2020 - Ski slope from the road, Zelený domeček, Police nad Metují, CZ
2019 - The reflection of the place, 2019 in Prague, Gallery Vyšehrad, CZ
2018 - Keep eye to the car park, Gallery 35 m 2, Prague, CZ
2017 - Hotel in the forest, Fiducia Gallery, Ostrava CZ
2016 - It could be also something else, Kotelna Gallery, Rícany, CZ
2016 - The ball on the curt can be also the cabin on the meadow, Nau Gallery, Prague,
2015 - Beyoond the brunches, Prostor Gallery, Liberec, CZ
2016 - The forest of mr. Liška, KIN Gallery, Prague, CZ

Rozšířit fotografii na webu UPCE

true

Zarovnání fotky

Zezdola

/sites/default/files/images/2025-09/mgr-pavla-svitkova/nocni-lyzar-olej-na-platne-45x35-cm-2025124964.jpg

Galerie umění

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

true

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Mgr. Pavla Svítková

Místo konání

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

true

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

8. 10. 2025 | 17:30 - 10. 11. 2025 | 18:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Galerie univerzity: Dušan Šimánek / Pavel Hošek - Absence

Mgr. Pavla Svítková — Wed, 07 May 2025 06:37:31 +0000

Galerie univerzity: Dušan Šimánek / Pavel Hošek - Absence Mgr. Pavla Svítková St, 05/07/2025 - 08:37

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O výstavě

Dušan Šimánek

Fotografie Dušana Šimánka z cyklů Ticho I, II, III tematizují běh času, jehož výsledkem je absence. Absence něčeho, co tu dříve bylo a už není. Subtilní záznamy detailů stěn prázdných opuštěných bytů, kde nalézáme jemné změny, téměř neznatelné stopy svědčící o něčem, co bylo odstraněno. Abstraktní výřezy zdí jako by nesdělovaly žádnou konkrétnější hmatatelnou informaci. Je zde však postřehnutelný náznak něčeho, co se zde stalo, stopy změny v časové dimenzi před a po. I když jde třeba jen o letité sedání prachu na stěnu, kde dříve asi visel obraz, a kde po jeho sejmutí zůstala světlejší plocha. Obraz zmizel, stopy po něm zůstaly. A zůstal také prostor pro imaginaci. Nebo trojúhelníkový rastr na tapetě, vzniklý patrně po mozaice původně rozvěšených praporcích nějakých sportovních klubů. Jakých asi? Kdo zde žil a tyto suvenýry sbíral? Jsou tu fotografie, které představivost a fantazii diváka skutečně podněcují nebo si ji přímo vynucují, protože čitelnost, nebo odhalení toho, co na stěně (nebo v prostoru místnosti) mohlo vůbec být není snadno ani jednoznačně odhalitelné. Tato ambivalence je ovšem podstatnou součástí projektu Ticho I, II, III. Fotografie cyklu Okna prezentují jinou nepřítomnost. Jsou zavřená, zakrytá záclonami, nepropustná, jen občas vidíme nějaký odlesk nebo detail z reality před oknem. Svět za nimi lze jen tušit, představovat si, bez konkrétní odpovědi. Okna oddělují prostor před a za nimi, obojí nám zůstává neodhaleno. Okno, které běžně spojujeme s možností průniku, okno někam, okno do, zůstává nepropustné. A tak poukazují tyto barevné geometrické kompozice o to více na své výtvarné kvality, na svou minimalistickou plochu subtilní hry malířské abstrakce.

Pavel Hošek

Sochy Pavla Hoška jsou podobně vyprázdněné, vlastně nehmotné, zůstalo pouze jakési ohraničení, linie, nebo jen její část, výsek. Odhmotněné minimální zásahy do prostoru naznačují jen jakési dělení ploch a prostor, které si divák musí sám doplnit, představit. Základní jednoduché formy a tematizace prostoru jsou ústředním motivem autorovy tvorby. Oproti sevřeným fotografickým kompozicím Šimánka jsou propustné, absentuje tu hmota, vlastně tu chybí ona signifikantní vlastnost, kterou si se sochou spojujeme. Jak připomíná Iva Mladičová v jednom z textů o autorovi: Newtonův pojem sensorium Dei, původně označující prostor jako nástroj, jímž Bůh vnímá svět, figuruje v názvu publikace věnované obecnému zamyšlení nad vztahem mezi člověkem, prostorem a transcendencí. Zde v úvodu Jan Vybíral připomíná, že „díky zakoušení zvláštního prostoru může člověk zažít epifanii posvátna, manifestaci transcendence, může se mu ukázat smysl jeho existence“. Je ovšem třeba „aktivní účast člověka, který se v daném prostoru podílí na události setkání s posvátným (transcendentním) svým nasloucháním, vnímáním, pozorností, imaginací, svojí tvořivou otevřeností.“

Hoškova kresebná linie vymezuje prostor, dělí jej nebo jen naznačuje možnost. Představme si obnažený paraván bez zástěry, zůstane jen jakási kostra, torzo, konstrukce v prostoru, která se namísto utilitárního předmětu proměnila v abstraktní geometrický objekt, který ruší zažitou představu o existenci hranice před a za, uvnitř a vně. Hošek takto podobně ve svých sochách absencí hmoty zprostředkovává vjemy v procesu odhmotnění.

prof. Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:

Rozšířit fotografii na webu UPCE

true

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-05/mgr-pavla-svitkova/absenceweb115773.jpg

Galerie umění

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

false

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Mgr. Pavla Svítková

Místo konání

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

true

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

14. 5. 2025 | 17:30 - 30. 6. 2025 | 18:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Galerie univerzity: Argišt Alaverdyan - Vibrace

Mgr. Pavla Svítková — Tue, 01 Apr 2025 08:16:34 +0000

Galerie univerzity: Argišt Alaverdyan - Vibrace Mgr. Pavla Svítková Út, 04/01/2025 - 10:16

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O autorovi

Argišt Alaverdyan

Autor dle vlastních slov vytváří ve svých obrazech:“ …fiktivní světy, jež zobrazují propojení nebo stírání odlišných realit. Témata se většinou vztahují k identitě ve spojitosti s různými realitami, čerpají i z herních zkušeností a také se dotýkají otázek globálních krizí. Neviditelné infrastruktury, jako jsou satelitní komunikace, sítě mobilních operátorů nebo Wi-Fi, tvoří vrstvu reality, která sice není fyzicky viditelná, ale je s námi permanentně přítomná. Elektromagnetická pole nesou energii, data a informace, podobně jako kosmické záření, jež přenáší paměť vesmíru. Tyto pole však mohou být spjaty i se zvuky, které jsou rovněž neviditelné, a přesto ovlivňují naše vnímání prostoru a času. Soubor obrazů „Vibrace“ se soustředí na tyto síly, které se zviditelňují, propojují, ohýbají a proměňují do různých podob.

Obrazy ze souboru „Návštěvníci“ reflektují komunikaci mezi odlišnými světy – kulturními i technologickými – a mohou vyzývat k přehodnocení našeho chápání jazyka, identity a samotného porozumění ve stále více propojeném, avšak polarizovaném světě. Digitální platformy a algoritmy vytvářejí své vlastní „jazyky“, které jsou pro většinu lidí nečitelné, což vyvolává pocit cizosti a odcizení. Tento digitální cizinec, podobně jako složitě identifikovatelné entity v obrazech, mohou nést sdělení, která se vymykají tradičním formám porozumění.

Podobně jako avatary v hrách umožňují hráčům prožít různé identity, malby série „Entity“ reflektují komplexní a často neuchopitelné aspekty existence, nejen lidské, které jsou rozkládány a znovu skládány do nových podob. Odráží se v nich napětí mezi fyzickým a digitálním, reálným a imaginárním. V tomto kontextu rezonuje myšlenka odcizení a transformace, kde se fyzická realita setkává s digitálním světem, což vede k nejasnostem a rozmanitosti perspektiv a interpretací toho, co znamená existovat v digitálně propojeném světě.“ Cítíme zde reflexi hraní si s deformacemi vlastních autoportrétů v mobilních aplikacích, kde se bavíme proměnami své vizuální identity do roztodivně zpitvořených, směšných, nebo až obludných podob. „Biotechnologická entita, která se v jednom z obrazů „mračí“, nabízí prostor pro spekulace o strojích budoucnosti, jež by mohly být schopny vyjadřovat emoce. Zavede nás tento vývoj do doby, kdy už nebudeme schopni rozlišit skutečné pocity od simulovaných a naše vnímání se definitivně rozplyne v síti digitálních iluzí?“

Veškeré aspekty sociálního života jsou designované. Argištovy obrazy jsou jakousi esencí designu, vycházející z reflexe digitálního deformovaného předesignování dnešního zeitgeistu, ducha doby. Obrazy mají podobný efekt a vibrace jako počítačová grafika a manipulativní počítačové programy. „Celková barevnost odpovídá uměle modelovanému světu digitální laboratoře, v níž se zúročují výzkumy reklamní psychologie a marketingu.“

prof. Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:

Rozšířit fotografii na webu UPCE

true

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-04/mgr-pavla-svitkova/visitor2acryliconcanvas170x110cm2022113916.jpg

Galerie umění

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

false

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Mgr. Pavla Svítková

Místo konání

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

true

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

2. 4. 2025 | 17:30 - 12. 5. 2025 | 18:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Galerie univerzity: Stanislav Diviš - Dva světy

Mgr. Pavla Svítková — Tue, 11 Feb 2025 13:27:45 +0000

Galerie univerzity: Stanislav Diviš - Dva světy Mgr. Pavla Svítková Út, 02/11/2025 - 14:27

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O autorovi

Stanislav Diviš

Dětské kresby byly vždy pro umělce fascinujícím příkladem nevinné, často nečekané volnosti ztvárnění reality, s nepředstavitelnými chybami a kouzelným šarmem. Stanislav Diviš, jeden ze zakládajících členů umělecké skupiny Tvrdohlaví, ve své tvorbě reflektuje řadu různorodých témat. Vystavený cyklus „Dva světy“ je inspirována právě dětskými výtvory, prvním světem jsou dětské kresby dcery Denisy a syna Prokopa, druhým pak autorův malířský přepis těchto motivů.

Pohled do minulosti ukazuje, že např. již John Ruskin podněcoval umělce ve své knize Prvky kresby (The Elements of Drawing) z roku 1857, aby se snažili znovuoživit to, čemu říkal „nevinnost oka“, aby reprezentovali realitu s čerstvostí a živostí vidění dítěte. A Baudelaire píše ve svém „Malíři moderního života“ (1863) že genialita není nic více a nic méně než dětskost znovunabytá vůlí. Následně se mnozí umělci snažili vymanit z akademických konvencí, a nastoupit cestu experimentů do představ stavu dětské vizuální imaginace. S tím souzní i Cézannovo: „kéž bych byl dítětem“. Mnozí umělci měli také obsáhlé sbírky dětských kreseb, mj. Kandinsky, Klee, Matisse, Picasso, Miró a Dubuffet. Studovali a po svém imitovali spontaneitu a pokřivení, deformace a nedokonalosti dětských malovánek. Jako by, stejně jako sny, poskytovaly přímé spojení do podvědomí. Jako následek tohoto tvarosloví bylo, a stále je, moderní umění často odsuzováno přetrvávajícím klišé: to by mohlo udělat i dítě. Naopak mnozí expresionisté, kubisté, futuristé i příslušníci ruské avantgardy se s touto paralelou ztotožňovali a často vystavovali svá díla spolu s dětskými výtvory. V roce 1908 byla například Kokoschkova díla poprvé vystavena vedle dětských škrábanic, stejně tak vystavili dětské kresby na dadaistické výstavě v roce 1919 v Kolíně vedle děl Maxe Ernsta a jeho kolegů. Paul Klee se po absolvování akademie v Římě přihlásil ke svým znovunalezeným dětským kresbičkám jako k nejdůležitější části své tvorby, a často také přímo kopíroval mnohé kresby svého syna Felixe. Klee také popsal směřování německé skupiny expresionistů Blauer Reiter jako návrat k primitivním počátkům umění, a oceňoval jejich inspiraci díly z etnografických sbírek a dětských pokojíků. Mezinárodní skupina umělců CoBrA (1948-51) spolu s dánským Asgerem Jornem se mimo jiné přikláněli k naivnímu umění a dětské kresbě, se kterou spojovali absolutní volnost a svobodu vyjádření. Sochař Alexander Calder konstruoval své drátěné pohyblivé mobily na základě dětských kreseb. V jeho podání se stírá hranice mezi uměním a hrou, což reflektoval holandský historik Johan Huizinga přeformátováním pojmu homo sapiens na homo ludens, člověk hravý. Dokonce i Picasso litoval, že jeho otec, profesor kreslení, jej od malička nutil do akademického stylu, a posteskl si, že když byl ve věku malých dětí, tak kreslil jako Rafael, a trvalo mu léta, než se znovu naučil malovat jako dítě. Henri Matisse nazval v roce 1950 svou retrospektivní výstavu „Dívat se na svět dětským pohledem“, a nakonec i Andy Warhol v roce 1983 vystavil 128 obrazů hraček pro děti instalované ve výši malých dětí. Warhol spolupracoval s Jean-Michelem Basquiatem, který svou inspiraci čerpal od 3 – 4letých dětí. Basquiat si dokonce najal osmiletého chlapce Jaspera Lacka, aby mu za 20 dolarů na den maloval do jeho obrazů různé motivy autenticky dětským způsobem. Warholovi pak Lacka představil jako „nejlepšího malíře v New Yorku“.

Diviš si pro svůj přístup zavedl termín „vědecký realismus“, který si definoval jako: „…možnost, jak se dostat z bludného kruhu moderny a postmoderny.“ Cítí v něm schovanou potenci nahlédnout dualisticky na problém tvoření. Na jedné straně je hotové téma, které nevymýšlí (ale které nachází), a zároveň to které téma zpracovává naprosto svobodně a emancipovaně svým plošným specificky barevným způsobem. Jeho barevnost je jakoby rozdováděná, zjitřená a rozvášněná paleta Henriho Matisse pumpujícím beatem Krásných nových strojů, kapely, kterou Standa založil v roce 1983. Paměť a barva jsou základními stavebními kameny Divišovy tvorby. Martin Dostál charakterizuje autorův styl v Divišově monografii z roku 2008 jako „…originálním, na plošném kódu, redukci a dekonstrukci založeném principu chápání a výstavby obrazu…“. Dětské nevinné oko jako by prostupovalo celou Standovou tvorbou, dětské výrazivo je tu s námi a jistě i nadále bude, jak můžeme doložit množstvím současných umělců, kteří jsou neustále inspirováni dětskými výtvory, a které nás stále budou okouzlovat.

Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:

Rozšířit fotografii na webu UPCE

true

Zarovnání fotky

Odshora

/sites/default/files/images/2025-02/Mgr.%20Pavla%20Sv%C3%ADtkov%C3%A1/Divis_A4_TISK_110555.jpg

Galerie umění

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

true

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Tomáš Pospíchal

Místo konání

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Období (pokud nevíte datum)

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

false

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

19. 2. 2025 | 17:30 - 31. 3. 2025 | 18:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Galerie univerzity: Bára Prášilová/Jakub Janovský - Záhada pozdního odpoledne

Mgr. Pavla Svítková — Mon, 06 Jan 2025 10:04:54 +0000

Galerie univerzity: Bára Prášilová/Jakub Janovský - Záhada pozdního odpoledne Mgr. Pavla Svítková Po, 01/06/2025 - 11:04

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma. ��ý��ٲ�� je prodejní.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O autorech

Bára Prášilová / Jakub Janovský

Zasněme se. Vybavme si prázdné exteriéry náměstí italských měst z metafyzických obrazů Giorgia De Chirica. Perspektivně ubíhající arkády, antické portály, staré kulaté věže nebo římské svatyně. Střední plán těchto scenérií je často zakončen horizontální bariérou zdi, za kterou v dálce vystupují hory, nebo jen část lodní plachty, vysoký komín nebo kouř lokomotivy. A jen náznakem tak tušíme, co se za zdí může nalézat. Matně si v obrazech vybavujeme uprostřed opuštěných náměstí centrálně umístěné antické sochy, jako jediné němé svědky pozdního odpoledního slunce, které vrhá dlouhé, tajemné, šikmé stíny. A teď procitněme. Jako bychom spatřili současný pendant tohoto surreálního světa před námi ve fotografiích Báry Prášilové. Na pozadí sluncem prozářených kulis současných panelových sídlišť, za strohými, holými stěnami budov, geometricky striktně definovanými betonovými zdmi a schodišti, které v obrazech často nikam nevedou, respektive jistě vedou, ale jejich viditelné části navozují jen jakýsi neurčitý dojem možnosti pohybu někam. Horizontální zdi v zadním plánu přes celou šířku výjevu pak vymezují předěl mezi předním plánem, kde je do středu namísto De Chiricovy sochy vždy umístěna podivná, sošná konstelace figur na asfaltové ploše, opět se šikmo hozenými stíny. Živé aranžované figury, mnohé z nich jsou děti, zde v kontrastních barvách k okolní scénografii performují svůj znepokojivý, ztělesněný statický fragment autorčiných snů, které si dlouhodobě zaznamenává. Na mysl se zde vloudí vzpomínka na participativní, časově omezené sochy One minute sculptures (Minutové sochy) rakouského sochaře Erwina Wurma. Autor v nich instruoval vybrané účastníky svých „soch“ k performování nějakého statického, vždy poněkud bizarního postoje po krátkou dobu do jedné minuty, většinou ve spojení s banálním, běžným předmětem jako smeták, čepice nebo okurka, a vytvořili tak efemérní, pomíjivé „sochy“, které následně dokumentoval fotografií. Bizarnosti ovšem obklopovaly i Báru Prášilovou, dle jejích slov pracovala máma v psychiatrické léčebně, a to během dospívání ovlivnilo autorčino vnímání reality. Ta jí však nakonec přišla příliš nedokonalá, proto si vytváří scénu i náhodu sama, a za pomocí modelů, rekvizit, kostýmů, a precizně aranžované, uhrančivé, výstřední snové krásy inscenuje surreální obrazy nejednoznačného významu. V jednom rozhovoru Bára reflektuje svou tvorbu následovně: „Myslím si, že schopnost ohýbání, dosahování extrémů hodně souvisí s mým přístupem k životu. Jsem nastavená tak, že všechno je možné, v čemž mi neuvěřitelně pomáhá i naivita, kterou si záměrně ponechávám.“ Podle Thomase Beachdela, historika umění z New Yorku a autora textu v autorčině knize Circles z roku 2022, vycházejí Bářiny kreace „…z autorčina smyslu pro absurditu, balancují na hraně krásy a divnosti, skutečnosti a fantazie, něhy a násilí.“

Surreálný nádech i s jistou mírou absurdity je také průvodním jmenovatelem obrazů Jakuba Janovského. Stejně jako Bára pracuje s reflexí specifických kulis dětského prožíváním reality na sídlišti 80. a 90. let minulého století, propletené tu a tam dětskými hřišti s téměř ikonickými kovovými konstrukcemi socialistických minimalistických prolézaček, skluzavek, kolotočů a klepadel na koberce. Vynořují se zde děti uzavřené v melancholické samotě, v anonymním statickém okamžiku zastavených gest, bez obličejů nebo zády k divákovi, jako by do sebe zahloubané, skrývají tušená traumata. Motivy situací jsou pouze naznačeny, v jakémsi nedořečeném povědomí vzpomínek a podnětů, kterými prosakují sociální témata jako násilí, samota, strach, úzkost, pocit ohrožení a vyrovnávání se se svým statusem v náročné společnosti. Dětství jako doba rozporuplných vjemů a vlivů je představena tlumenou barevností, kdy představivost dělá z nemožného možné, hra je realitou a křehký oblouk ze stavebnicových kostek se nezřítí.

Petr Vaňous v Janovského monografii Betonová zahrada poznamenává: „Nepatrné náznaky doteků tabuizovaných zón jsou zdrojem neklidných vzruchů, které si naše mysl může vykládat jako mírné ohrožení nebo pohyb v zakázané oblasti. Statické pnutí v nehybných obrazech podivných banalit je patrně tím nejúčinnějším prostředkem přitažlivosti vrstevnatého malířského univerza, vzpouzí se jasné, konkrétní interpretaci.“ V souvislosti se „Záhadou pozdního odpoledne“ je příznačné citovat belgického malíře Michaëla Borremanse, se kterým má Janovský podobný feeling či auru podivnosti ve svých obrazech: „Je fascinující, že moderní současný člověk může být stále oslovován malbou, která je v přímé opozici k našemu technologickému vývoji. A navíc se zdá, že jsme stále více přitahováni nepochopitelnými, podivnými, groteskními situacemi než racionální úvahou.“

Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:

Rozšířit fotografii na webu UPCE

false

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-02/Mgr.%20Pavla%20Sv%C3%ADtkov%C3%A1/Pozv%C3%A1nka%20na%20v%C3%BDstavu%20Pr%C3%A1%C5%A1ilov%C3%A1_Janovsk%C3%BD_108609.jpg

Galerie umění

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

true

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Tomáš Pospíchal

Místo konání

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Období (pokud nevíte datum)

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

false

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

8. 1. 2025 | 17:30 - 18. 2. 2025 | 20:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Galerie univerzity: Tomáš Lahoda - I think, therefore I am

Mgr. Pavla Svítková — Mon, 04 Nov 2024 12:26:10 +0000

Galerie univerzity: Tomáš Lahoda - I think, therefore I am Mgr. Pavla Svítková Po, 11/04/2024 - 13:26

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O autorovi

Tomáš Lahoda

Název výstavy přebírá reklamní slogan módní značky Moschino: Myslím, proto jsem (I think, therefore I am). Tomáš Lahoda zde prezentuje dvě souběžné série Ad Paintings a Neo-Geo. Série Ad Paintings, nazvaná podle slova ad (advertisement = reklama), je inspirována světem reklam na parfémy (nebo jiné tzv. accessories, tedy módní doplňky, jako jsou brýle, boty, kabelky apod.) v trendových magazínech. Série reflektuje metastázi kultury, kde důraz na vystavování aury spotřebního zboží vyprazdňuje objekty a předměty od jejich skutečné hodnoty a etabluje je jako materializované manifestace přání, tužeb a snů. Síla atrakce, instalování, aranžování, vizuální manipulace, to vše je součástí spektáklu přitahování, vytváření tužeb a očekávání. Samotná prezentace - aura - je důležitější než to co je prezentováno. Reklamy s eroticky laděnými obrazy žen prodávají vše, od aut po kartáčky na zuby. S touto strategií operují i obrazy série Ad Paintings, které jsou apoteózou toho, co se snaží svět spotřeby nabízet – absolutní krásu, ideál stále nového, mladého, konzumovatelnou dokonalost. Názvy obrazů podle parfémů jako Passion, Narcisse, Pleasure, Promese, So Magic! reprezentují výmluvný repertoár syntetického hedonismu. Gucciho Rush, Armaniho Sensi, Attraction od Lancome nebo Opium od Yves Saint Laurenta se tak mění v bizarní, psychedelickou narcisistní toaletu v pokřiveném zrcadle dnešního světa. „Lahoda atakuje zrak přímými barvami a celkovou výtvarnou přemrštěností. Reminiscence na pop-art tak zasazují Ad Paintings do uměleckohistorických souvislostí.“ (J. Ptáček). „Společně s velkým kritikem současné společnosti, kterým je Gill Lipovetsky, odhaluje Lahoda základní rysy „nového člověka“: hédonismus, individualismus a narcismus.“ (O. Jerman).

Práce s dekonstrukcí textu a obrazu je dále rozvíjena v sérii Neo-geo. Série představuje slibné a podmanivé existující reklamní slogany na různé produkty, od pojištění, přes automobily až po módní značku nebo známý likér a přetavuje je do rozpadající se tříště shluků jednotlivých písmen v téměř nečitelných kompozicích ve stylu neo-geometrických abstrakcí. Sdělení sloganu se rozpouští v jakémsi deliriu grafického designu. Halucinogenní pop-artová forma série připomíná východiska v téměř nečitelných psychedelických textech rockových plakátů z 60. let. Reklamní slogany jako Kvalita sbližuje (Jagermeister), Myslete na budoucnost (Generali), Playtime is over (Čas her skončil – Peugeot) vytržené z kontextu původně propagovaného produktu tak dostávají v obrazech jiné významy. Záměrná obtížnost dešifrovat tyto emotivně laděné reklamní slogany je ovšem zároveň obsahově vyprazdňuje a posouvá do mihotavé formální geometrické abstrakce.

Tomáš Lahoda / Ursula Panhans-Bühler

Rozšířit fotografii na webu UPCE

true

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-02/Mgr.%20Pavla%20Sv%C3%ADtkov%C3%A1/Lahoda_A4_www_105647.jpg

Galerie umění

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

true

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Tomáš Pospíchal

Místo konání

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Období (pokud nevíte datum)

Galerie Univerzity Pardubice, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

false

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

14. 11. 2024 | 18:00 - 7. 1. 2025 | 20:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Galerie univerzity: Tomáš Bárta - Mezi

Ing. Lenka Krejčíková — Wed, 28 Aug 2024 08:46:34 +0000

Galerie univerzity: Tomáš Bárta - Mezi Ing. Lenka Kre… St, 08/28/2024 - 10:46

Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.

Vstup zdarma.

Galerii Univerzity Pardubice podporuje Statutární město Pardubice.

O autorovi

Tomáš Bárta

Obrazy výstavy „Mezi“ Tomáše Bárty se pohybuji v prostoru mezi tradičními představami o abstrakci a figuraci, stejně tak jako na hraně mezi avantgardou a modernistickou geometrickou abstrakcí, promyšleným řemeslným zpracováním a náhodným narušením kompozice, popkulturou a reflexemi nových technologií. Výsledkem je neurčitá dislokace v prostoru a čase, nestabilita a dekonstrukce. Rozehrává se zde polyfokální perspektiva, v porušené lineární perspektivě se spojují nesourodé prvky do jakéhosi podivuhodného metafyzického světa pro 21. století. Amébní tvary podobné biomorfním tvarům stínů figur obrazů Francise Bacona, tvořící jakési rozteklé fleky/louže, zasazené do deformovaných perspektivních klecí, se zde převtělují do vyčištěných a zploštělých bublin, ne nepodobných elegantním oblým tvarům z repertoáru Jeana Arpa. Tyto figury nebo jejich části se v posledních Bártových obrazech prolínají s původně jen roztříštěným, geometricky konstruovaným iluzívním prostorem, který popírá sám sebe v nečekaných průnicích a vrstvení jednotlivých plánů. Jakési nepravidelné bubliny/figury prostupují oproti logice volně mezi zobrazením a pomyslným zrcadlením, jako bychom se ocitli ve virtuální počítačové hře, kde je vše možné. Můžeme si zde představit transformované reminiscence na průniky různých plánů ranných děl právě Francise Bacona nebo Giorgia De Chirica, jen v poněkud přehuštěné a předimenzované podobě konstruktivistických architektur. Oproti metafyzickému světu De Chirica, kde se potkávaly nesourodé prvky jako rukavice, banány, vlak a portrétní busty v zneklidňující atmosféře tajemna, se u Bárty objevují reference na profánní, až banální inspirační zdroje. Autor abstrahuje konkrétní výchozí vjemy z reality, jako asfaltové spáry a vrstvené záplatované opravy na silnicích, řez tlačenkou, tečkované vzorky podlahových linoleí, nebo perličkový rastr terasových kamenných podlah, které se na plátnech proměňují v divoký pointilismus per se, uzavřený do prostorových krabic nebo jen ve formě přerušovaných ladných linií (můžeme číst jako žížaly/špagety/korálky/toky informací). V několika obrazech nalézáme prvky opakujících se proužků dvou barev, opět možná, ale ne nutná, asociace na francouzského konceptuálního umělce Daniela Burena, jehož primární intencí bylo redukovat obraz na co nejminimálnější vizuální výrazivost za použití vždy jen dvou systematicky se opakujících kontrastních barevných pruhů. Konečná fáze intuitivního budování obrazu je nakonec dokomponováno strategicky kompozičně umístěnými barevnými body/kruhy, jakýsi uvědomělý a kontrolovaný protipól již zmíněného F. Bacona, který mnohá svá plátna dokončoval jejich „poškozením“ tím, že na ně z dálky vrhal pastózní cákance barvy, které se náhodně rozprskly na hotové kompozici.

Metafyzika se snaží vysvětlit inherentní nebo univerzální prvky reality které nejsou snadno odhalitelné našemu vnímání, magické a tajemné aspekty reality, které jsou za fyzickým světem kolem nás. Pochází z řeckého meta ta physica (po věcech přírodních) pasujíc realitu mimo lidské smyslové vnímání. Ve filmu Matrix zjištˇuje hlavní postava Neo, že realita, ve které se nachází je pouhou simulací, a proto se odpojuje, aby opustil simulaci a postavil se tak proti stroji, který ji vytváří. Film si klade metafyzickou otázku ohledně toho, co je ve skutečnosti realita a zda je naše vnímání této reality správné. V současné době je populární kultura široce ovlivňována metafyzickými idejemi, na kterých stojí mnohá umělecká díla. Relativizování reality a předkládání množství paralelních možných realit se stalo běžným narativem v populární kultuře v čele s „Teorií multiversa“ (MCU’s Multiverse theory), a televizními show jako Westworld, Stranger Things, The Good Place, nebo Everything Everywhere All At Once. U Tomáše Bárty je zneklidňující pocit z nemožné souhry trojrozměrných a dvojrozměrných plánů a koexistence podivných abstraktních figur v nich jen zdánlivě uzemněn Iluzívně namalovanými kousky lepících pásek, které vše opět relativizují, i když zároveň křehce drží pohromadě nesourodé prvky obrazu.

Tomáš Lahoda, kurátor Galerie univerzity GU:

Rozšířit fotografii na webu UPCE

true

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-02/Ing.%20Lenka%20Krej%C4%8D%C3%ADkov%C3%A1/Barta_A4_TISK_page-0001_101779.jpg

Galerie umění

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

true

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Tomáš Pospíchal

Místo konání

Aula Arnošta z Pardubic, Studentská 519

Období (pokud nevíte datum)

Aula Arnošta z Pardubic, Studentská 519

Pořadatel

Univerzita Pardubice

Náš tip

false

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

4. 9. 2024 | 17:30 - 11. 11. 2024 | 18:00

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

UPCE

Plakát

Na lásku se jich nikdo neptal

Ing. Jan Pražák — Wed, 05 Jun 2024 07:21:44 +0000

Na lásku se jich nikdo neptal Ing. Jan Pražák St, 06/05/2024 - 09:21

Srdečně vás zveme na výstavu mladých umělců doprovázenou přednáškou Denisy Vídeňské, doktorandky historie na Ústavu historických věd FF UPCE, která se ve své disertační práci věnuje podobám lesbické lásky a sexuality v první polovině 20. století.

Vernisáž výstavy se uskuteční 28. 6. 2024 od 19:00.

Z první poloviny 20. století máme doloženou celou řadu pramenů, které se vztahují ke queer minulosti. Jsou v nich vyjádřeny dobové představy o homosexualitě, její kriminalizaci, vjemy veřejnosti i pocity queer spisovatelů vztahující se k tématům identity, svobody i lásky. ��ý��ٲ�� předvede výtvarná díla mladých umělců, která jsou reakcí na citace vybrané z těchto děl. Výstavu připravili studenti a studentky třetího ročníku Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí.

��ý��ٲ�� potrvá do 30. 8. 2024.
Vstup volný.

Akce se koná za podpory Univerzity Pardubice a Statutárního města Pardubice.

Rozšířit fotografii na webu UPCE

false

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-02/Ing.%20Jan%20Pra%C5%BE%C3%A1k/Na%20l%C3%A1sku%20se%20jich%20nikdo%20neptal_96848.png

Odkaz

https://www.facebook.com/events/275623418874866/

Rozjeď to

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

true

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

Kontaktní osoba

Mgr. Denisa Vídeňská

Místo konání

Klub 29 (Svaté Anežky České 29, Pardubice)

Pořadatel

Ústav historických věd FF UPCE

Náš tip

false

Podmínky KTS

false

true

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

28. 6 - 30. 8. 2024

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

Plakát

SESTRA

Bc. Zdeňka Vymazalová, DiS. — Tue, 23 Apr 2024 06:58:38 +0000

SESTRA Bc. Zdeňka Vym… Út, 04/23/2024 - 08:58

V loňském akademickém roce studentka restaurování uměleckých děl na papírové podložce BcA. Markéta Svobodová v rámci bakalářské práce restaurovala obraz „Portrét dívky“ z Vlastivědného muzea v Olomouci. Dílo bylo uváděno jako malba od neznámého malíře a datované zřejmě do 2. poloviny 19. století. Při restaurátorském průzkumu a samotném restaurování se nám podařilo odhalit nejen autora, dataci, ale také identifikovat portrétovanou.

Na základě této skutečnosti kurátorka VMO Mgr. Michaela Čadilová v kooperaci se studentkou připravila výstavu, na kterou Vás též zveme.

SESTRA

Záhada podobizny mladé dívky

Od 26.4. do 30.6. 2024

„Zapomeňte na Sherlocka. Odložte Agathu Christie. Vydejte se s námi rozplést detektivní zápletku zapomenutého portrétu mladé dívky!“

Autorská výstava kurátorky Michaely Čadilové a studentky restaurování Markéty Svobodové zachycuje jedinečnou proměnu "zapomenutého" obrazu Pauline Kessler od vídeňského malíře Josefa Kesslera, který se podařilo úspěšně zrestaurovat a navrátit mu jeho původní krásu. Návštěvníci se seznámí nejen s tajemstvím tohoto díla a střípkem minulosti jedné rodiny z Loštic, ale také objeví charakteristické znaky portrétu 19. století. Nebude chybět ani jeden z nejslavnějších: portrét Boženy Němcové od Josefa Vojtěcha Hellicha.

Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 25. dubna v 17 hodin v Mánesově galerie Vlastivědného muzea v Olomouci.

Rozšířit fotografii na webu UPCE

false

Zarovnání fotky

Na střed (výchozí)

/sites/default/files/images/2025-02/Bc.%20Zde%C5%88ka%20Vymazalov%C3%A1%2C%20DiS./IMG_02999_94862.JPG

Soubory veřejné

Pozvánka (977.53 KB)

Zobrazit informaci o pořízení audio-vizuálního záznamu

false

Roztáhnout stranu přes celou obrazovku

false

Nezobrazovat v kalendáři

false

E-mail

vera.sejkorovakasparova@upce.cz

Kontaktní osoba

MgA. et. Mgr. Věra Kašparová Sejkorová

Místo konání

Mánesova galerie Vlastivědného muzea v Olomouci

Období (pokud nevíte datum)

25.4.2024

Pořadatel

Vlastivědné muzeum Olomouc

Náš tip

false

Podmínky KTS

false

Akce pro odborníky

false

Typ akce

��ý��ٲ��

Útvar (kvůli odběrům na intranetu)

Plakát

��ý���ٲ�����

Galerie univerzity: Tomáš Lahoda / Julie Kopová - LOOOK!

O výstavě

Galerie univerzity: Petr Gruber - Čekání na noc

O výstavě

Samostatné výstavy autora

Galerie univerzity: Dušan Šimánek / Pavel Hošek - Absence

O výstavě

Galerie univerzity: Argišt Alaverdyan - Vibrace

O autorovi

Galerie univerzity: Stanislav Diviš - Dva světy

O autorovi

Galerie univerzity: Bára Prášilová/Jakub Janovský - Záhada pozdního odpoledne

O autorech

Galerie univerzity: Tomáš Lahoda - I think, therefore I am

O autorovi

Galerie univerzity: Tomáš Bárta - Mezi

O autorovi

Na lásku se jich nikdo neptal

SESTRA

��ý��ٲ��